Chraňme si přírodu, říjen 2005

     Příroda je živý organismus, z něhož lidstvo čerpá dosažitelné suroviny a zdroje potřebné pro svůj vlastní život. Je to organismus  jak živočišného, tak i rostlinného charakteru. Člověk svou činností do tohoto organismu, ať přímo, či nepřímo zasahuje a snaží se ho přetvářet k obrazu svému. Mnohdy však lidské zásahy do života přírody ohrožují samotnou existenci životního prostředí a v samé podstatě i existenci celé rostlinné i živočišné říše, včetně člověka. Svědectví o necitlivých lidských zásazích do přírody nemusíme hledat daleko. Stačí se jen  poohlédnout  zpět  do doby velkého rozmachu průmyslové výroby a  kolektivizace zemědělství v první polovině minulého století  a  hned máme po ruce negativní příklady v podobě  kouřících  továren chrlících do ovzduší kvanta škodlivých zplodin, jež byly příčinou plošných devastací lesních porostů, nebo zcelování malých polních celků ve velké lány a jejich průmyslové hnojení, kdy narušením přirozeného životního prostředí došlo k nebývalé genocidě na u nás tradičních druhů polního ptactva a divoké zvěře. Dalších příkladů by se našlo bezpočet.

    Naopak poohlédneme-li se na počátek 21. století, uvidíme aspoň minimální náznak snahy naší lidské společnosti o nápravu škod způsobených přírodě v předešlých letech. Je to patrné  přijetím zákonných opatření v oboru odpadového hospodářství a problematiky životního prostředí, která jsou závazná v naší společnosti, jak pro podnikatelskou sféru, tak i pro běžného občana. Důkazem, že tato přijatá opatření začínají nést své ovoce, je i zlepšení úrovně čistoty vod v našich řekách, znovu se projevující zvyšování počtu téměř zapomenutých živočišných druhů v přírodě a v neposlední řadě i zlepšení kvality ovzduší.  Člověk jako jedinec těžko dokáže ovlivnit důsledky vymožeností společnosti, ale je schopen svou vlastní činností, prováděnou v rámci zákonných norem, alespoň přispět onou pověstnou "troškou do mlýna". Jednou z možností, jak se podílet na celkovém ozdravění životního prostředí  je využívání tzv. "ekodvorů" zřizovaných obcemi pro občanskou veřejnost za účelem likvidace různého domovního odpadu. Tato možnost likvidace je buď bezplatná, nebo v případě většího množství odpadu a nebezpečného odpadu za minimální symbolický poplatek. V každém případě "ekodvory" umožňují občanům se legální zákonnou cestou odpady odložit. Zákony jsou závazné pro všechny, ale některým jednotlivcům pravděpodobně nic neříkají, nebo se jimi nemíní řídit a problémy s odpady si řeší po svém. Přes veškerá přijatá opatření a v mnoha směrech pro běžného občana dostupná a výhodná, se setkáváme i nadále s jejich nedodržováním. O této skutečnosti svědčí chování některých neodpovědných jednotlivců, pro které je kupodivu pohodlnější vyvezení odpadu pod rouškou tmy do přilehlých lesů či polí.  

    Líšeň je jedna z mála lokalit v bezprostředním okolí města Brna, která ve své přírodní scenérii sdružuje jak pole, lesy i vodní plochy. Pro její začlenění do krajiny  je také mnoha občany z blízkého okolí hojně o víkendových dnech navštěvována  a využívána k rodinným rekreačním procházkám a jiným odpočinkovým občanským aktivitám. Mariánské údolí se soustavou celkem čtyř vodních ploch a řadou turistických tras navazujících na blízké okolí Ochozska, Horákovska a Bílovska je turisty vyhledávanou klidovou oblastí. Návštěvnici Líšeňské přírody se ve volné dny chtějí pokochat krásou přírody a načerpat v ní nových sil do dalších dnů.

    S jakými pocity však ze svých výprav do přírody odcházejí, když díky neodpovědnému jednání některých občanů Líšně, či jejich "návštěvníků", se v lesních kulturách v blízkosti turistických tras setkávají s nevzhlednými skládkami, které vzhled lesních porostů doslova hyzdí ?

    Jaký obrázek si o kulturnosti Líšňáků, ve své mysli do svých domovů  po absolvované procházce "zušlechtěnou přírodní scenérií Líšně" do svých domovů odnášejí? Je jednoduché si obě otázky lehce odpovědět.

    Těm, kteří se takto starají o "zkrášlení přírodního vzhledu svého okolí", je naprosto lhostejné každoroční úsilí brněnských mládežnických organizací a líšeňských myslivců, kteří se vzhledu okolních lesních kultur již několik let věnují. Jistě si líšeňská veřejnost počátkem jara všimla plných igelitových pytlů odpadků, které v líšeňských lesích nasbíraly brněnské mládežnické organizace. 

    Poslední ozdravovací akci pro zlepšení vzhledu líšeňského okolí uspořádali dne 3.7.2005 členové  Myslivecké společnosti "STARÉ ZÁMKY" Líšeň. V přilehlých lesních porostech odstranili černé skládky odpadu, které zaplnily kontejnerovou nástavbu nákladního vozidla AVIA. Ve vysbíraném odpadu nebylo výjimkou nalézt starou podlahovou krytinu, zbytky nepotřebného starého nábytku, hnilobou napadené a nevábnou vůní doprovázené zbytky odpadu rostlinného i živočišného původu, v nemalém množství plastovou ochranu kabelových vedení, staré pneumatiky a zbytky stavebního materiálu z demolic malého rozsahu.

    Možná u některých občanů se jeví tyto skutečnosti jako malicherné a jako zbytečné malování pověstného čerta na zeď, ale to pouze do té doby, než si řádně uvědomí, jaké nebezpečí černé skládky ve své podstatě skrývají. Především nekontrolovatelné černé skládky mohou být zdrojem kontaminace půdy nebezpečnými látkami, v návaznosti na tuto skutečnost může vyluhováním jedovatých látek do půdy dojít k ohrožení kvality zdrojů spodních vod a v neposlední řadě může dojít k rozšíření obtížně léčitelných epidemií.                    

    V zákonných normách upravujících nakládání s odpady a zabývající se otázkami životního prostředí, jsou mimo stanovené zásady uvedeny také sankce, které hrozí těm, kteří zákonné normy nenaplňují. Orgány státní správy a inspekce životního prostředí v případě zjištění porušování zákona u organizací jsou nekompromisní a v rámci svých možností udělují viníkům vysoké pokuty. Jak ale lze sankcionovat jednotlivce? Pouze vysoká občanská ostražitost a odvaha, na konkrétního viníka poukázat, může navodit právní stav, který si přeje snad každý rozumný člověk, mající kladný vztah k bezprostřednímu životnímu prostředí. Vždyť životní prostředí je věcí nás všech a když převážná většina občanů je schopna dodržovat stanovená pravidla a konat v rámci zákonů, proč by to neměl dělat každý. Snažme se k přírodě chovat tak, abychom v následujících letech nemuseli těžce litovat toho, co jsme všechno promarnili.

Za Mysliveckou společnost "STARÉ ZÁMKY"

Ing.Drábek Miroslav