Další patroni

DIANA (ARTEMIS) - bohyně lovu

Lidé dávných věků, v bázni před neznámem, před neviditelnou je obklopující mocí, uctívali síly přírody. Byl to nejprve kult stromů a později zvířat, které postupem času přešly v uctívání bohů ve zvířecí či lidské podobě. Hlavní oblibou byl kdysi lov. Pradávní lovci považovali úspěchy i neúspěchy při lovu taktéž za působení nadpřirozených sil a vytvořili si idol, boha, kterému obětovali před odchodem na lov a jemuž děkovali, jestliže byl lov úspěšný. O bozích lovu ve starověku pocházejí první dochované zprávy z Mezopotámie. Nejstarší známý epos světa "Gilgameš" se zmiňuje o bohu zvěře Sumukanovi. V Babylonii žil velký lovec Nimrud, později zbožněný a jako bohyně lovu byla uctívána též Ištar. V Asyrii byl bohem války a lovu Ninurta. Hetité v Malé Asii uctívali bohyni lovu Rutas, zobrazovanou někdy s jeleními parohy. V Lydii byla bohyní lovu Artimus. Tyto bohyně byly zřejmě prototypem pro Artemis, uctívanou jako antická bohyně lovu ve starověkém Řecku; staří Římané ji nazvali Diana.

Artemis (Diana) byla původně ctěna jako ochránkyně veškeré přírody, bohyně plodnosti a měsíce; proto byla někdy zobrazována s půlměsícem. Byla pokládána za tvůrkyni lovu, sama vášnivou lovkyní.I jiné starověké národy měly svá božstva lovu. Keltové uctívali jelenohlavého Cernunnose, nordickým patronem lovu byl Ullr. U starých Slovanů je pouze z Polska doložena bohyně lovu Dzewana.

Křesťanství nahradilo svými svatými, svými patrony, pohanské bohy. A tak i lovci dostali svého ochránce - sv.Eustacha anebo sv.Huberta. Avšak antika ovlivnila řadu oblastí, včetně umění, všech následujících údobí. Artemis byla většinou potlačena Dianou, její kult se samozřejmě zcela přesunul z oblasti lovectví, do sféry umění. Postava Diany již od antiky ztělesňovala ideál ženské krásy "sportovního" typu. A nejinak tomu bylo i ve středověku, v baroku i v dobách následných. Ve výtvarném umění - nejen cizím, ale i v našem - pro to nacházíme dostatek důkazů , ať se jadnalo o sochařství, kresbu a malbu, či umělecká řemesla.

SVATÝ EUSTACH - LEGENDA (podle různých pramenů)

Za židovských válek pod vojevůdcem římským císařem Vespasiánem (vládl v letech 69 až 79 po Kr.) a jeho synem Titem (79 až 81 po Kr.) se vyznamenal neobyčejnou udatností člechtic Placidus. Stejně vynikl ve válce proti Dákům za císaře Trajána (98 až 117 po Kr.), začež jej císař jmenoval velitelem jízdy.
Placidus byl ženat s římskou Trajánou a měl dva syny. Byl znám jako pronásledovatel křesťanů. V mírových dobách velmi rád chodil na lov. Jednoho dne narazil na tlupu jelenů, z nichž nejsilnější se odloučil a prchal do lesa. Placidus zahořel touhou jelena ulovit a jal se ho pronásledovat. Po dlouhé a namáhavé honbě zahlédl konečně jelena na vrchoku skály. Zvedl luk, aby namířil, když v tom spatřil mezi parohy něco lesklého. Přiblížil se proto ještě blíže a shledal, že jelen má mezi parohy svítíci kříž. Pln úžasu zřel na nadpřirozený zjev - a tu pojednou slyší tajemný hlas: "Placide, proč mne pronásleduješ? Jsem Kristus, jenž za spásu tvoji a všeho lidstva zemřel na kříži. Šel jsi na lov, ale já jsem přišel ulovit tebe." I tázal se Placidus: "Pane, co mám činiti?" A dostalo se mu pokynů, aby šel k místnímu biskupovi a poprosil o křest. Rozechvělý pospíchal Placidus domů a vyprávěl své ženě celou příhodu. K jeho úžasu mu žena sdělila, že i ona měla vidění a slyšela slova: "Zítra se svým mužem a dětmi přijdeš ke mně." Placidus tedy vyhledal křesťany a dostalo se jemu i jeho rodině vzdělání ve víře Kristově a křtu. Placidus přijal jméno Eustach, jeho žena Theopista, synkové pak Agapit a Theopist.
Druhého dne po křtu vydal se Eustach do lesa, kde uzřel opět zjevení. Dozvěděl se, že bude podroben trpkým zkouškám, ale vytrvá-li, dostane se mu odměny. Vrátiv se domů, sdělil Eustach ženě, co viděl a slyšel, a všichni se na budoucí útrapy připravili.
A skutečně se utrpení a zkoušky dostavily. Znenadání počalo Eustachovi umírat služebnictvo, jako by bylo zasaženo morem, pak zašla veškerá zvířata, zloději mu vyloupili obydlí a zapálili. Pohanské obyvatelstvo přisuzovalo pohromu pomstě bohů, jimž se rodina Placidova zpronevěřila, a v nenávisti začalo je pronásledovat a činiti jim příkoří. I rozhodl se proto Eustach odstěhovat se s rodinou do ciziny a hledati tam obživu. Vstoupili na loď plující do Egypta a když majitel lodi žádal peníze, neměl jich Eustach dostatek. Proto byla jeho žena Theopista zajata a Eustach se syny vysazen na břeh.
Zničen nastoupil Eustach se syny smutně další cestu. Dostali se až k břehům řeky a nemohli nalézti ani most, ani člun. Proto vzal Eustach jednoho synka na ramena a přeplaval s ním na druhý břeh. Když se vracel zpět, spatřil s hrůzou, jak obrovský vlk odnáší druhého synka, zároveň zaslechl výkřik od břehu, kde zase lev uchvátil prvního hocha a prchal s ním.
Zhroucen a vyčerpán vystoupil Eustach z vody a klesl na kolena, pronášeje slova: "Pane, Ty's mi je dal. Ty's mi je vzal, Ty mi je můžeš opět vrátit. Jméno Tvé budiž velebeno." I našel pak službu u rolníka, kde zůstal v těžké práci.
Když se po mnohaletém klidu rozvířily opět pohraniční spory, nemohli se Římané vyhnout ozbrojenému zákroku proti Parthům. Avšak císař Traján neměl zkušeného vojevůdce. Vzpomněl si na bývalého velitele Placida, dal ho hledati a po nalezení mu svěřil velení nad legiemi.
Placidus - Eustach zvítězil a ubíral se s vojskem do Říma krajinami, kde kdysi zažil velké utrpení. Jednoho dne při odpočinku zaslechl rozhovor dvou mladých vojínů, kteří si vyprávěli své osudy a shledali, že jsou bratry. Byli to jeho synové. Jejich rozhovor vyslechla též nepozorovaně jistá žena, která rovněž ve vojínech poznala své syny. Tak se šťastně shledala celá rodina.
Císař Traján zemřel, nedočkav se vítězného návratu vojsk. Nově zvolený císař Hadrián přál si oslaviti vítězství triumfálním pochodem, při němž měl vítězný velitel přinášet oběti pohanským bohům. Eustach odepřel jednati proti své víře, začež jej rozhněvaný Hadrián odsoudil k smrti roztrháním šelmami. Lvi se však nedotkli ani Eustacha ani jeho rodiny. Proto byl rozžhaven kovový býk, do jehož nitra byli odsouzenci vrženi. Všichni zahynuli, ale jejich těla nebyla ohněm poškozena. Mělo se tak státi 20. září roku 120 po Kr.
V 9. století byl v Římě vystavěn chrám k poctě svatého Eustacha. Jeho uctívání jako patrona lovců se přeneslo nejprve do Španělska a do Francie, pak do Belgie a do Německa. Do našich zemí byl jeho kult zaveden v druhé polovině 16. století německou šlechtou, která se tehdy zmocňovala majetků mnohých českých rodů.

Svatý Eustach inspiroval celou řadu slavných malířů a máme celou řadu příležitostí sledovat, jak jeho kult pronikal přes hranice naší vlasti, jak se šířil a přitom inspiroval umělce, kteří jej v různých podobách s jeho atributy malovali na plátna nebo tesali do kamene, či jinak zvěčnili, aby mohl přetrvat celé generace smrtelníků.
Kult sv. Eustacha získává postpně vliv v Čechách a na Moravě. Celá řada uměleckých a historických památek nám dosvědčuje, že svatý Eustach byl u nás uctíván již výhradně jako patron lovu, střelby, cechu loveckého a honitby, zejména pak v 17.a 18.století. Z toho vyplývá, že se objevuje zejména v interiérech kaplí loveckých zámků a kostelů.