Časopis Česká Myslivost z roku 1899 uvádí podle starých pramenů, že "ten, kdo chtěl být myslivcem, lovcem pravého rázu, musel být bohabojný, mlčenlivý, věrný, poctivý, opatrný, rozumný, moudrý, bdělý, bystrý, neomrzelý, neohrožený, silný a pevného zdraví, střízlivý, musel milovati své psy a libovati si čistou, dobrou zbraň..."

Slavný ruský spisovatel I.S.Turgeněv, sám vášnivý nimrod a autor známé monografie "Lovcovy zápisky" (1852), uveřejnil v druhé polovině minulého století proslulou stať "Nedostatky lovce":

"Není pravým ani dobrým lovcem

kdo nechce časně vstávat,

kdo se na lovu brzy unaví,

kdo nemá trpělivost a zlobí se pro každou nepříjemnost na lovu,

kdo neumí vybírat krajinu pro lov,

kdo loví dlouho na témže místě,

kdo je choulostivý na vítr a déšť,

kdo se zlobí, když najde málo zvěře,

kdo nezná různé zvyky zvěře,

kdo na lovu pustí svého psa z dohledu,

kdo se přes míru spoléhá na psa a nepopřeje mu ani trochu svobody,

kdo na lovu stále na psa křičí "přines",

kdo za každou svou chybu trestá psa nebo ho za jeho přestupky vůbec netrestá,

kdo se stará, čím se jeho pes živí,

kdo na nevilikou vzdálenost vypálí na zvěř z obou hlavní a rozbije zvěř na kusy,

kdo je lakomý a lituje střeliva,

kdo dlouho míří a vystřelí, až se zvěř octne ve velké vzdálenosti,

kdo neumí odhadnout vzdálenost letící zvěře,

kdo se nestydí vystřelit na zajíce v loži nebo na sedící pernatou zvěř,

kdo střílí na vzdálenost přes sto kroků,

kdo v přítomnosti spolulovcí nosí zbraň nedbalým způsobem,

kdo nedovede rozeznat, kam odtáhnuvší pernatá zvěř zapadla,

kdo za vedra neustále pije vodu."